V sobotu jsme se rozhodli, že vyrazíme na lyže. V pátek jsem od lyžujícího šéfa vyzjistila, kam se dá jet na lyže nejblíže Bergenu a on nám poradil region Totland/Bontveit vzdálený 15 km jihovýchodně od Bergenu. I tato malá vzdálenost stačí na to, aby oslabila vliv teplého Golfského proudu a většinou tu v zimě sněžilo místo, aby pršelo jako v Bergenu.
Vyrazili jsme a začali si plně užívat řízení v Norsku. I přes husté sněžení se norští řidiči rádi lepí na zadek a jezdí rychleji, než je dovoleno, takže je opatrní cizinci očividně znervózňují (jenže jim se to s těma čtyřkolkama a hřebíkama v pneumatikách jezdí). Posledních pět kilometrů nejenže bylo po hodně velké vrstvě sněhu (nesypou, nesolí, tak jednou za týden protáhnou pluhem), ale také po typicky norské vozovce, kam se vejde jedno auto a občas jsou výhybky (a jeden musí vycouvat, nebo se počká na výhybce, když vidíme přijíždějící auto v dáli). Tuto sobotu to bylo ještě pikantní v tom, že jsme poměrně často potkávali náklaďáky svážející dřevo. Těsně před cílovým parkovištěm nás čekala zkouška v podobě prudkého úseku s namrzlými plotnami. Zkusila jsem to vyjet dvakrát, vždycky se zastavila uprostřed a musela couvat (bohužel se mnou museli couvat i norští řidiči, kteří věřili v to, že to vyjedem). Napotřetí jsme nandali řetězy a po hodině cesty dorazili do cíle, kde jsem zjistila, že jsem si doma zapomněla boty na lyže :-(. Půjčovnu jsem hledali marně, a tak jsme to otočili a jeli domů.
Doma jsme si uvařili oběd a vyrazili podruhé. Zajímavé bylo, že nás GPSka chtěla vést naprosto jinou cestou (zjevně spojení cílů Gimleveien-Totland má nestabilní řešení ), ale nenechali jsme se a jeli už po paměti.
Kolem třetí odpolední jsme si začali užívat prvního lyžovaní v samotné kolébce tohoto sportu. S klidem jsme mohli konstatovat, že ne všichni Norové (alespoň ne ti z okolí Bergenu) jezdí jako Northug. Potkávali jsme lyžující cyklisty (stejný charakteristický styl jako v Česku a k tomu pestrobarevné oblečky) a obrovské množství ťapkajících turistů. Lidí tu bylo, jako na cestě na Vrbatku, když je slunečno a nefouká.
S příchodem tmy se rozsvítily lampy a lyžovalo se vesele dál. Mají tu dva nasvětlené okruhy - 5 a 3 km a tradičně bývají rozsvícené do deseti do večera. Ale už mi jeden Nor vyprávěl, jak mu to zhasli zrovna v nejprudším sjezdu ve tři čtvrtě na deset.
 |
| Narvané parkoviště u Bontveit |
Žádné komentáře:
Okomentovat