Kája
V úterý přiletěl Kája. Kdo nezná doporučuji server http://www.flightradar24.com/ pro sledování letecké dopravy nad Evropou. To, že letadlo na chvíli zmizí, naštěstí neznamená, že spadlo, jen se nachází v oblasti, kde není žádný radar napojený do tohoto sledovacího systému. Takže Kájovo letadlo bylo z jedné bergenské kanceláře skoro neustále sledováno.
Pro Káju to byl první pobyt v Norsku vůbec, a tak kromě toho, že na ubytovně v mojí postýlce dospával pražský spánkový deficit, tak chodil na výlety a po večerech mi o nich nadšeně vyprávěl. Taky si první den musel koupit teplé spodky (Devold), protože i jeden stupeň pod nulou u břehu moře je nepříjemně lezavý, a teď jsme tady měli kolem minus deseti.
Zmrzlý potok č.1 |
Zmrzlý potok č.2 |
Zatímco v Česku si lidé užívali nebývalé sněhové pokrývky, u nás vládl holomráz a potoky promrzly skrz naskrz. Svítilo sluníčko a z nebe nic nepadalo, což má neblahý vliv na ceny norské (především vodní) elektřiny. Podobný neblahý vliv má i dlouhodobá sněhová pokrývka, a tak Bergeňané nadšeně vítají své typicky deštivé počasí a oblevy, protože dost ušetří, neboť většina domácností elektřinou vaří i topí (rozvody zemního plynu tu nemají).
V sobotu jsme šli nakupovat vánoční dárky. V nejúžasnějším hračkářství v Bergenu (na ulici Vetrlisallmenningen) jsme objevili velblouda Pettera. Říkal, že se jmenuje stejně jako ten slavný lyžař, a taky říkal, že by ty naše české velbloudy srovnal pěkně do latě. Tak jsme ho tam raději nechali.
Velbloud Petter |
V neděli jsme se vydali na krátký výlet s německým kamarádem Matthiasem do okolních hor a opět obdivovali rampouchy a norské sebevražedné cyklisty, kterým ve vyjížďce nezabrání ani souvislé ledové plotny.
Obyčejné rampouchy |
Rampouchy - stalagnáty |
Adventní svíce na Fløyen (nepřehlédnutelné z centra města) |
Můj první troll si nandal čepici |
Let domů
V úterý jsme letěli domů, do Prahy. V Bergenu nebyl problém (sněhu tu byly všeho všudy dva centimetry), ale těsně po nastoupení do letadla, pilot oznámil, že se kvůli nepříznivým podmínkám v Praze čeká, a tak se čekalo pů hodiny, a pak jsme kupodivu vyletěli. Nor hladce s letadlem přistál i na pražském sněhu, problém nastal s přistavením roury, neboť jí prokluzovala kolečka, ale i to po čtvrt hodině operátoři zvládli, a tak jsem mohla vykročit vstříc posledním pražským povinnostem, lyžařskému soustředění, rozlučkovým mejdanům a příšernému balení a vyklízení bytu a vlastně taky oslavě Vánoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat