Dlouhá cesta 31.12.2010-3.1.2011

Jemen jsme opustili během silvestrovského opoledne a s plně naloženým (ba asi i přetíženým autem) jsme se vydali vstříc silvestrovskému veselí do Kněževse, odkud jsme prvního brzy ráno vyrazili směrem do Dánska. 

Se slzou v oku a těžkou tažkou v ruce opuštíme Jemen

Cesta probíhala hladce (německé dálnice na nový rok jsou opravdu skoro prázdné), a tak během necelých dvanácti hodin jsme dorazili do Aalborgu, kde jsme měli objednaný hotel. Přes svátky recepce funguje omezeně, a tak magnetickou kartu pro vstup do hotelu jsme našli v obálce s Kájovým jménem, která byla zvenku nalepana na vstupních dvěřích (inu opět, jiný kraj, jiný mrav).

Raní nandavání lyží na střechu (co kdyby je Dánové náhodou chtěli zcizit, do rakve se už nevešly)

 V neděli jsme se přesunuli posledních 60 kilometrů do Hirsthals, odkud nás čekala 19 hodinová cesta trajektem. Naládovala jsem se kinedrylem a skoro celou dobu prospala. Špatně mi nebylo, tedy alespoň ne na lodi.

Po západu slunce

V pondělí v osm ráno jsme dopluli do Bergenu. Proclení plně naloženého auta proběhlo hladce. Pan celník se nás zeptal, jestli vezeme alkohol, tak jsme řekli, že ano, ale v povoleném množství, tak se zeptal, co to je povolené množství, to jsem mu hladce odpověděla (protože jsem si to den předem zjistila, aby koeficient překročení nebyl vyšší než 2) a nechal nás jet. 

Tesně za výjezdem z přístavu na nás v příšerném snežení nadšeně mával takový norský stařeček s fotoaparátem a skoro nám skočil pod kola. Zastavili, otevřeli okénko a on se nám nadšeně jal vysvětlovat, že sbírá fotografie poznávacích značek a že českou ještě nemá. Vyloženě pozitivní přivítání tím, že hned někomu uděláme obrovskou radost jenom tím, odkud jsme.

Pak následoval průjezd Bergenem naštěstí s GPSkou, ale ani ta nebyla všemocná na zvládnutí nejpříšernější bergenské křižovatky napoprvé. Neboť místy se cesta najednou roztrojila a naše GPS říkala držte se vlevo, ale vlastně asi chtěla říct vlevo uprostřed. Ale časem jsem dokonvergovali  k našemu novému domovu Gimleveien 47, 5052 Bergen (pro ty, co by nám chtěli poslat pohled :-), nebo pro ty, kteří by se naší ulicí chtěli projít na google street view (ano, bydlíme v tom malém hnědém dřevěném domečku v podkrovním bytě)).

Tak tady jsme zabloudili (a nejen 3. ledna)

Do prázného bytu jsme přemístili všechny věci z auta a Kája padnul do postele a já vyrazila do práce. 

Jedna neblahá věc však byla, že se se mnou svět houpal jako na lodi, a to následující dva dny.