Jako jediný cizinec a jako jediný experimentátor jsem byla pozvána na výjezdní seminář teoretické části naší skupiny. Akce se začala plánovat dva týdny předem, ale oficiálně bylo zakázáno cokoliv plánovat, aby se v práci nezabíjel čas. Věková hranice účastníků padla na 35 (věk nejstaršího účastníka, který zároveň je hlavním řešitelem grantu, z kterého se to celé platilo).
Na mne bylo pouze připravit si půlhodinovou prezentaci, zabalit plavky a povlečení (každopádně jsem se nejdřív nechápavě ptala, proč si máme s sebou vzít špatné oblečení, až pak mi došlo, že kolegové nemyslí "bad clothes" ale "bed clothes").
V den odjezdu jsme všichni dorazili do práce před devátou. Překvapilo mne, že kolega norský doktorand přijel zánovním mercedesem, který měl najeto něco okolo 500 km (pak se přiznal, že ho má půjčený od rodičů a že by ho strašně rád vyzkoušel na německých dálnicích (v Norsku to je nuda, maximální rychlost i na dálnici je 80 km/h)).
První zastávka byla v supermarketu, kde osm lidí navršilo jeden vozík neuvěřitelným způsobem (taky šel na účet grantu), sama jsem si tam dovolila přidat jedno balení zeleného čaje a balení gumových rukavic na mytí nádobí a už jsem se pomalu začínala těšit, až ochutnám od všech těch dobrot, které se v něm objevily, protože samotnou by mne je nenapadlo koupit nebo mi přišly opravdu, ale opravdu strašně drahé (i když už si pomalu zvykám na bochník chleba za 26, mlíko za 16 a jabka za 25, banány mají občas za 10; nicméně kilo hovězího za 260 a pivo v plechovce za 30; do vinmonopolet (obchody s lihovými roztoky s koncentrací vyšší 5%) jsem se ještě podívat nešla).
Seminář se konal na ostrově Radøy v luxusní chatě se čtyřmi ložnicemi, venkovní vyhřívanou vířivkou, sanou, koženou sedací soupravou a maxi LCD televizí (velmi vhodnou pro promítání prezentací). Začalo se obědem - chleba s čímkoliv, co je po ruce (kolegové mají moc rádi majonézu, kaviárovou pastu a jeden moc miluje sýr naládovaný kmínem). Po obědě se začalo s pivem.
Celé odpoledne se přednášelo a pilo kafe, pivo a víno a přednášelo a diskutovalo se a vůbec to pro mě bylo přínosné vidět, co všechno teoretici můžou dělat. A co ti moji kolegové vlastně tak dennodenně usilovně modelují, většina jich řeší atomy vodíku a helia a zkoumají vícefotonové interakce. Vůbec nějak se snaží tyto málo částicové problémy vyřešit natvrdo s minimem aproximací (jestli jsem to dobře pochopila). Taky jsem se během tohoto odpoledne naučila, že neexistují problémy, ale pouze výzvy. Sama jsem jim pěkně nastínila, jak se chystám femtosekundovou spektroskopií zkoumat dynamiku vlnových balíků v Rydbergových atomech.
Během několika posleních přednášek kolegyně zadělala těsto na pizzu, a když se dopřednášelo, tak jsme se vrhli do hromadného vaření.
Pak jsme se hromadně naložili i s pivama do vířivky. Já se z vířivky přesunula do sauny, kde jsem si dala tři seance a nechala jsem tak kolegům volný prostor pro norštinu. Jinak musím říct, že byli maximálně ohleduplní a bavili se anglicky.
 |
| První třída s mostem pro jednosměrný provoz řízený semafory |
 |
| Chaty na pobřeží |
 |
| Vybalování nákupu |
 |
| Natěsnáni na přednášce |
 |
| Vědecká diskuse |
 |
| Pohled z okna |
 |
| Přednáška |
 |
| Hromadné vaření, výsledek byl naprosto delikátní |
 |
| Pozor! Prudký nájezd do myčky |
 |
| I teoretici rádi experimentují: "Kolik vody vytlačíme?" |
Po sauně jsem přišla akorát doprostřed vážné diskuse na téma: "Proč PhD?" a tak pod mírným vlivem lihovin a zcela zrelaxovaná po sauně jsem jim řekla, že přeci proto, aby dostali super postdoca.
Druhý den jsme odpočívali, dolévali vodu do poloprázdné vířivky, trochu uklízeli a nasedli do aut a po obědě odjeli do ústavu. Kde na mne čekal mail od šéfa (muže činu), který promptně zareagoval na můj dotaz, jestli neví o někom, s kým bych mohla lyžovat. Napsal mi, že mám zavolat tomu a tomu člověkovi, a že víkend můžu strávit tam a tam na horách, když zítra nasednu do toho a toho autobusu; tak jsem zavolala a začala se strašně těšit na lyžování s norsky norskými Nory.
Žádné komentáře:
Okomentovat