sobota 27. listopadu 2010

Hledám byt (2. týden), 8.11.-14.11.2010


Byt

Bergen. Množství obyvatel Bergenu se za posledních 10 let zvýšilo o 10%. Tomuto trendu silně odpovídá i nabídka bytů na trhu - poměrně drahé a získat byt není prý úplně snadné (majitel si vždy vybírá z došedších zájemců). Pořídila jsem si místní SIM kartu a jala se obvolávat internetové nabídky. Během prvního večera se mi podařilo dohodnout tři prohlídky bytů, a tak jsem zbylé večery v tomto týdnu trávila návštěvami našeho potenciálního bydliště.

První byt byl ve sklepě a dosavadní nájemník vypadal jako opravdový troll. Druhý byt byl zatraceně vysoko na kopci, a jeho majitel byl člověk, který pracuje ve firmě adecco, která dováží levnou pracovní sílu z východu do Norska (dokonce to byl referent pro Česko a Slovensko) a vyjádřil obavu nad tím, jak moc budeme pařit.
Třetí byt byla taková zvláštní nabídka - velký podkrovní byt, v klidné čtvrti za poměrně nízkou cenu. Šla jsem se tam podívat a moc se mi tam líbilo. Nicméně zájemců bylo strašně moc, šance získat byt mi přišla naprosto mizivá. Avšak místo na univerzitě a doktorský titul na norské majitele udělal dojem. Cestou domů z prohlídky mi zazvonil v kapse telefon a majitelé se ptali, jestli mám stále zájem a že bychom příští týden podepsali smlouvu. Od této chvíle jsem prožívala naprostou euforii. Druhý den mi v práci gratulovali a šéf se zeptal, kdy bude mejdan?
Na domeček se dá podívat pomocí google street view - adresa je Gimleveien 47. Ad. smlouva, podepisovala jsem ji v angličtině a majitelé bytu mi ukazovali, jaký křišťálový lustr si přivezli z Prahy.

Obhlížení bytů mi umožnilo poznat širší okolí centra. A také jsem zjistila, že Brann Stadium neznamená požární cvičiště, ale že Bergeňané fandí svým fotbalovým Hasičům.

Výhled na Ulriken kousek od centra

Dívčí naděje Hasičů z Bergenu

Fandíme Brann Bergen (Hasiči Bergen)

Můj první mejdan

Uspořádali kolegové. Začalo se u jednoho doktoranda za městem. Jídlo bylo nakoupeno dohromady. Pití si měl donést každý vlastní. Donesla jsem jedno pivo (v supermarketu 0,5 l za 30,-) a litr džusu. Samozřejmě, že jsem vypadala jako chudý příbuzný (ale o moc víc bych toho nevypila ani v Praze). Bylo mi vysvětleno, že Norové pijí hodně pro to, aby ukázali, jak jsou bohatí; a pak mi celý večer nalévali z donesených francouzských vín.
Po návratu autobusem do centra se zašlo ještě na jedno pivo do hospody (0,25 l za 42,-).


Nedělní výlet na Fløyen

Po sobotě strávené v lůně nakupního střediska a shánění norských vánočních dárků, jsem se v neděli chtěla vydat na výlet. Lilo. Rozhodla jsem se vyzkoušet svoji velbloudí pláštěnku, co snese. Než jsem došla na vrchol místního Petřínu, tak jsem byla úplně propocená a i shora promočená, takže to budu muset ještě poladit.
Jako to mají poladěné místní domorodci. I v podzimní plískani bylo místních výletníků na procházce stejně jako lidí v pražské ZOO v slunném odpoledni. Děti v celoigelitových oblečcích se bravurně pohybovali na kluzkých dřevěných prolejzačkách.
Šla jsem obhlédnout místní běžecké tratě. Byla na nich zledovatělá vrtsva ledu, po které se s norskou elegancí pohybovali sebejistí běžci v maratonkách (nesmeky nepotřebovali). A pak jsem ještě objevila traktor Zetor. A tak jsem mohla rozšířit seznam věcí, kterými je Norsku zastoupen český průmysl  (doposavad jsem na seznamu měla škodovky a barvičky Kooh-i-nor).


Hrajeme si, i když leje (v igelitových oblečcích)

Listopadová ledovatá břečka

Norský zetor

Žádné komentáře:

Okomentovat