Bembi Bemboudová v Norsku: Začínáme (1. týden) 2.11.-7.11.2010

Přílet

Přímé lety Praha Bergen jsou v úterý a v sobotu, tak ačkoliv zaměstnána od prvního, do práce jsem se dostala až druhého v pozdním odpoledni. Po výstupu jsem zamířila do duty free obchodu a nakoupila povolené množství alkoholu (doporučení od starších kamarádů v Norsku). Na letišti na mne čekal můj norský šéf, který mne na přivítanou objal (kde je ta chladná severská odměřenost?!). Pak mne dovezl na univerzitní ubytovnu (taková kolej pro starší vědce). Odsud jsme šli do práce, kde jsem byla doktrorandy přivítána na odpolední kávičce, a pak se mne ujal Láďa, český fyzik, který je na Univerzitě v Bergenu již čtyřicet let.

Výhled z okna ubytovny na bergenskou plískanici

Druhý den

Konečně jsem dostala pracovní smlouvu (měla jsem ji dostat poštou týden po pohovoru) a s ní jsem se jala obíhat potřebné úřady - výdejnu zaměstnaneckých karet, cizineckou policii a berňák. Ve dvě odpoledne jsem byla hotová a mohla jsem se konečně začít věnovat teoretickému studiu vlastností Rydbergových atomů (začít jsem chtěla už dávno v Praze, ale nějak to nešlo). Taky mne šéf poprosil, jestli bych mu nepomohla s praktikama pro studenty, tak jsem samozřejmě proti tomu nic neměla a druhý den se těšila, jak během hoďky postavím interferometr por studenty.


Obchod s norskými kroji (lze spatřit i mne, jak čekám ve frontě na cizineckou policii (s pořadovým lístečkem v kapse))

Výhled z kanceláře na Ulriken

Třetí den - tj. první reálný den v práci

10:00 začínám stavět interferometr.

12:00 jdu oznámit šéfovi, že laser zhasnul.

12:30 zkoumáme, co je s laserem a usuzujeme na vyhořelý zdroj. Šéf vytahuje náhradní laser ze skříně.

16:00 stále nejsou interferenční proužky, jdu si dát sušenku.

17:00 pauza přinesla úspěch, po ní jsem to celé velmi pečlivě přestavěla a interferenční proužky se objevily.

do 18:30 zvládám úlohu s plastovou plachetkou a hranolem a rozhoduji se cvičení s čočkou a konvexním zrcadlem nechat na další den.

Naprosto vyřízené se mne ujímají Michal a Erika, kteří mne odvedou k sobě domů a dají mi najíst a půjčí mi turistickou mapu a vylíčí, jak je Bergen nádherné místo k žití a co všechno se tu dá dělat.

Čtvrtý den - konečně pátek

Dopoledne zvládnu i cvičení s čočkou. A šéfa poprosím, aby studentům do příštího roku pořídil stojánky s mikrometrickým naklápěním, v nichž se přesný sklon zrcadel a děliče svazků nemusí nastavovat množstvím vypodložujících papírků.

Odpoledne věnuji studiu fyziky, začínám číst diplomku jednoho zdejšího absolventa, a když tam začíná redukovat SO(4) grupu na její podgrupy, tak jdu domu.

Interferujeme

Sobota - výlet na Ulriken

Rozhodla jsem se, že se pokusím konečně pokořit Ulriken po vlastních nohou, když jsem v září na to neměla sílu. Vylezla jsem tam a rozhodla jsem se pro hřebenovku směrem Fløyen. Nahoře byl sníh a led a zamrzlé rašelinové loužičky s tenkou (snadno prolomitelnou vrstvou ledu). Domorodci se po namrzlých šutrech pohybovali v maratónkách s elegancí kamzíků a rychlostí gazel. Nechápala jsem, sama jsem nejednou podklouzla a spadla a mnohokrát se probořila po kotníky do bahna. Norové mne svojí hbitostí a obratností ohromili. Udělali na mne dojem naprosté nezranitelnosti a jako k takovým jsem k nim začala vzhlížet. Jaké bylo moje překvapení a vystřízlivění z norského ideálu nezranitelnosti, když mi pak v pondělí odpoledne šéf napsal, že musel zůstat doma, že sebou prásknul na namrzlém chodníku a že ho strašně bolí hlava.