Šéfova žena onemocněla, a tak se nám na oddělení vyskytl jeden volný lístek na bergenský megakoncert Boba Dylana a Suzanne Vegy. Šéf ho přišel nabídnout ke mně do kanceláře, kterou sdílím společně s Taiwankou Yi Chun. Neboť Yi Chun nevěděla, kdo to Bob Dylan je, tak jsem se vhodnou adeptkou na získání lístku stala já.
Šlo o koncert pod širým nebem. Předpověď počasí nebyla úplně optimistická - trochu zima a trochu deště. Vstup s deštníky zakázán. Vybavena goretexovými kalhotami, v zimních kozačkách a igelitové cyklistické bundě jsem se vydala vstříc kulturnímu zážitku. Zprvu jsem si připadala jako velkosrazu rybářů - gumáky, pláštěnky, nepromokavé čepice. Podmočená tráva trochu čvachtala, ale se šéfem jsme oba kvůli bolavým zádům odmítli stát na asflatu.
Koncert se mi líbil, i když Suzanne Vegu, ani Bob Dylana samovolně nevyhledávám. Na mne jsou moc "trnky brnky" muzikanti. Šéf byl nadšen a vzpomínal na období, kdy vlastnil celou kolekci LP desek Boba Dylana a uměl ho hrát na kytaru (bohužel přes jedno léto mu někdo z domova celou kolekci desek a kytaru někdo zcizil, i tady v Norsku).
Nicméně odnesla jsem si odsud několik pro mne nových postřehů. Mají tu takové super kartonové držáky na pět piv (zjevně aby Nor mohl ukázat, že je opravdu bohatý a chce si koncert náležitě užít). U vstupu do koncertní se rozdávají špunty do uší (svítivě zelené barvy) a cca každý desátý posluchač je během koncertu používal. Po konci koncertu následuje důkladná prohlídka odcházejících, zda v ruce nenesou alkoholický nápoj, pokud ano, tento je jim organizátory zabaven. Bylo mi vysvětleno, že je to kvůli tomu, aby organizující firma nepřišla o licenci na prodej alkoholu.
 |
| Bergenský Bob Dylan a jeho banda |
Žádné komentáře:
Okomentovat