Promoce
Promoce byla konečnou tečkou za mým studiem, které trvalo přesně 22 let a 22 dní. Po emociální stránce to byl pro mne zážitek. Ceremoniálně jsem se rozloučila s ústavem, na kterém jsem strávila 9 přinejmenších dobrých let, a tak jsem si pobrečela a měla radost z velkého množství květin a dárků. Šéf byl v taláru a daroval mi kytici bílých růží. Hostina byla v konferenční místnosti Cafe Therapy, kde dětští hosté ocenili hřiště a tabuli na kreslení. Kytici jsem si užívala tak, že jsem ji celý den nosila po Praze a večer jsem ji větší část nechala mámě na Buštěhradě. Dvě vybrané vazby vyhrály konkurz na výlet do Norska, a to růže od Karla a kompaktní skladná kytice od Adélky.
 |
| Oslava v konferenční místnosti Cafe Therapy, tabule přišla hostům vhod |
 |
| Lukáš, Ferenc a Olympa u pašovaných salátů od Adélky a Karla |
Cesta do Norska
S vázanými kyticemi se do letadla může, ufff. Z letadla, které doletělo do Prahy z Bergenu, vystoupil Láďa a informoval mne, že málem neodletěli, že na provinčním bergenském letišti měli "bombu," ale nakonec se vše zvládlo s přibližně s dvacetiminutovým zpožděním. Většina Norů, s kterými jsem letěla v sobotu, letěla tímto letadlem zpět a kupodivu teď už vypadali docela střízlivě.
V Bergenu na letišti jsem se seznámila s Jarčou (ono přecijenom Češi se od Norů zatím docela dobře poznají) a ta mi nabídla, že by mne její kamarádi, které jede navštívít, mohli vzít autem do centra, a tak jsem poznala další Čechy: Martinu a Adama. Cestou jsme se stavili na studentských kolejích, kde Martina s Jarčou strávily svůj výměnný pobyt a holky sentimentálně zavzpomínaly na štěnice a šváby. Osmnácti patrová kolej byla strašně depresivní, dlouhé temné chodby měly atmosféru atomového krytu lehce řízlého prvky z běžného panelákového sklepu. Také mne holky pozvaly na Adamovu páteční oslavu narozenin.
Práce, dánský pan profesor
Ačkoliv jsem se do centra dostala okolo páté večer poměrně utahaná po několikadenním slavení v Česku s celým širokým příbuzenstvem. Musela jsem (a samozřejmě jsem i chtěla) se jít podívat na otce našeho laserového systému a aparatury na přípravu Rydbergových atomů, který nás přijel navštívit z dánského Århusu. Erik (dánský pan profesor) s Abdulem zjevně pochopili, že nejsem úplně ve formě a po dvou hodinách mne poslali domů. Avšak já jsem pochopila, že ani o nadcházejícím víkendu si neodpočinu, že nás čeká bohatý vědecký (především experimentální) a společenský program.
Měřili jsme, měřili jsme a měřili jsme. Diskutovali jsme, diskutovali jsme a diskutovali jsme. Vůbec to byl dost dobrý start, hromadu věcí jsem pochopila a strašně moc se toho naučila. Nicméně jsem byla ráda, když mne v pátek večer poslali na oslavu Adamových narozenin se slovy, že poznat nové kamarády v novém prostředí je strašně důležité.
 |
| Ústavní transportní koloběžka |
Adamovy narozeniny
K Martině a Adamovi jsem přišla úplně vyřízená. Ujali se mne a dali mi najíst - delikátní mořský pstruh na zelenině. Mají s sebou Pajdu, hrubostrstého jezevčíka od Heřmanů z Dobrovíze. Tak jsme celý večer probírali Bergen a Nory a sport a vědu a publikace a smysl publikací, a tak vůbec... až jsem druhý den přišla na svůj pokoj v brzkých ranních hodinách.
 |
| Dar Adamovi |
Pracovní výlet (sobota)
Na sobotní odpoledne byl domluvem výlet za účelem stmelení naší experimentální skupiny. Vyrazili jsme autem od ústavu, směrem k dolní stanici lanovky na Ulriken. Vyjeli lanovkou na kopec, udělali vrcholové foto a celí vymrzlí a vyfoukaní štastně zasedli k pozdnímu obědu v místní restauraci. Probírali jsme všechno možné. Ze všeho nejvíce mne dostalo dánské heslo: "Udržujte čisté Dánsko, pomozte Švédům na jejich trajekt." A tak pomalu začínám pronikat do norsko-švédsko-dánsko-islanských vztahů. Myslím, že se mají moc rádi, ale ještě raději se škádlí.
Také mne norský šéf informoval o tom, že jeden z jeho známých minulý týden po ztrátě větru nechtěně přistál na paraglidu na střeše jednoho domu v ulici, kam se budeme v lednu stěhovat. Naštěstí známého dali v nemocnici dohromady. Tak doufám, že to byl na nějakou dobu poslední Nor, který do této lokality spadl z nebe a že se nám žádný podobný neprobourá do obýváku.
 |
| Z restaurace na Ulrikenu |
 |
| Bergen těsně po západu slunce |
 |
| Norský šéf, dánský šéf a další dva kolegové |
 |
| Bergenský stromeček |
 |
| Při vstupu do největšího perníkového města světa |
Večer jsem šla nasát vánoční atmosféru do města, neboť právě začal advent a bergenští to oslavili velkolepým ohňostrojem a pak ještě velkolepější zácpou, když se jali hromadně opouštět centrum města.
Na místním bulváru vyrostl obrovský stan, ve kterém vyrostlo největší perníkové město na světě.
Pracovní neděle
Začali jsme měřit v deset a měřili jen do pěti, protože pak nás Abdul pozval na večeři k sobě domů. Čekalo nás plné lahodné pákistánské menu s jehnětem, kuřecím, tradičním chlebem, rýží, kari a pak ještě tradiční norský dort a na to tradiční pákistánský mrkvový dezert. Krátce nás seznámil se svým rodným městem - Abbottabad, které je, jak říkal strašně malé - pouhých 1,5 milionu obyvatel.
Po tom co jsme u Abdula skončili, tak jsme se s dánským panem profesorem vrátili taxíkem do centra a výbornou pákistánskou (tradičně muslimskou) večeři zapili pivem a probrali moji bergenskou budoucnost.
